Ve svém velmi mladém věku jsi jasnou jedničkou v brance 1. FC Slovácko a máš za sebou již sedm startů za reprezentaci České republiky. Jak se stane, že se dívka z jižní Moravy dostane k profesionálnímu fotbalu a přímo do branky?
„K fotbalu jsem měla velký vztah již od mala. Táta trénoval u nás ve Velkých Bílovicích přípravku, kde hrál i můj starší brácha. Když mi byly asi tři nebo čtyři roky, začala jsem s nimi chodit na tréninky a fotbal jsem si okamžitě zamilovala. Nejdříve jsem z útoku a zálohy střílela góly. Pak se mi ale zalíbilo, jak brankáři létají vzduchem a nádhernými zákroky gólům zabraňují. Musela jsem to hned zkusit a světe div se, ohromně mě to bavilo… a prý mi to i docela šlo. (smích) Ve 13 letech jsem pak přestoupila do žen FC Nesyt Hodonín a tři roky na to jsem již chytala první ligu dorostenek za Slovácko.“
Fotbalový brankáři měří v průměru 189 cm, zatímco brankářky pouze 177 cm (tvoji výšku se nám dohledat nepodařilo). Branky jsou však v mužském i ženském fotbalu stejné. Jakým způsobem ženy chybějící centimetry dohánějí?
„Záleží pouze na brankáři, čím svoje nedostatky vykompenzuje. Výška hraje určitou roli, ale mezi třemi tyčemi rozhoduje více faktorů. Já osobně se snažím svoji výšku (cca 164cm) nahradit dobrou odrazovkou, dynamikou a správným postavením při střele.“
Rádi bychom u tohoto tématu ještě chvíli zůstali. Baví tě více sbírání centrů, reflexní zákroky na čáře či robinsonády? V čem se cítíš nejsilnější a jak probíhá tvůj trénink?
„Osobně mám nejradši reflexní zákroky. Je to okamžik, u kterého není čas na přemýšlení a děje se to tak nějak přirozeně. A navíc to vypadá dobře. (smích) Za svou silnou stránku pak považuji techniku nohou. Nemám problém najít spoluhráčky i na delší vzdálenosti. Snažím se hodně podporovat obránkyně při rozehrávce a ulehčit jim práci, když jsou třeba pod tlakem. Co se týče tréninku, tak ten většinou začneme společně s týmem tzv. bagem nebo nějakou hrou na zahřátí. Následuje přihrávkové cvičení, ronda atd. Po úvodní části se s brankářkami na 15-30 minut odpojíme a děláme si svoje věci. Následně se jde do hry na dvě brány a končíváme různými variantami střelby. Když je ještě po tréninku čas, trénujeme si odkopy, centry nebo holkám chytáme přímé kopy či penalty.“
V současnosti jsou považovány za nejlepší světové brankářky Sari van Veenendaal, Christiane Endler či Hedvig Lindhal. Kdo je tvým fotbalovým vzorem a čím tě inspiruje?
„Mými brankářskými vzory byli odmalička Gigi Buffon a Iker Casillas kvůli jejich famózním zákrokům a úspěchům na klubové i reprezentační úrovni. V ženském fotbalu sleduji právě Sari van Veenendaal a Anke Preuss. Fotbal je pro mě ale víc než jen to, co se děje na hřišti. Inspirují mě hráči, kteří jakýmkoliv způsobem pomáhají ostatním lidem, mají pokoru a i přes své úspěchy stojí stále nohama na zemi.“
Každý sportovec má své rituály. Jak se připravuješ na zápasy ty a co ti pomáhá udržet koncentraci a zvládat stres v těžkých zápasech?
„Rituály asi žádné nemám. Na zápas se nejlépe připravím, když poslouchám hudbu nebo vtipkuji se spoluhráčkami. Navodí to příjemnou atmosféru v kabině a opadne případný předzápasový stres a napětí. Co se týče koncentrace, je to těžké zejména v zápasech, ve kterých nemám moc práce. Abych byla pořád ve hře, snažím se neustále komunikovat s obranou a posouvat se s těžištěm hry. Když se v zápase objeví stres, snažím se ho zahnat pozitivní samomluvou. Psychika je v ženském fotbale mnohdy rozhodující. Je potřeba na ni pracovat stejně jako na fyzických dovednostech.“
